- Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link -

6. kapitola - Ghúl v pyžamu (1/2)

29. října 2008 v 10:05 | Vendy |  Harry Potter a Relikvie smrti - český překlad

Kapitola šestá - Ghúl v pyžamu



Šok z Pošukovy smrti se nad domem vznášel i v nadcházejících dnech. Harry stále očekával, že ho uvidí vcházet zadními dveřmi jako ostatní členy Řádu, kteří přicházeli předávat novinky a pak zase odcházeli. Harry věděl, že když bude jen sedět, neutiší to jeho pocity viny a smutku a že by se měl co nejdříve vydat na svou misi a zkusit najít a zničit viteály.
"No, s těmi - " načež Ron naznačil ústy slovo Viteály,
" - stejně nemůžeš dělat nic, dokud ti nebude
sedmnáct. Máš na sobě pořád tu Stopu. A plánovat můžeme stejně tady, jako kdekoli jinde, nebo ne? Nebo," jeho hlas přešel do šepotu, "už tušíš, kde jsou Ty-víš-co?"
"Netuším," přiznal Harry.
"Mám pocit, že Hermiona už se do pátrání pustila," řekl Ron. "Ale nechtěla nic říct, než tu budeš."
Seděli u stolu a snídali. Pan Weasley a Bill právě odešli do práce. Paní Weasleyová se vydala do patra vzbudit Hermionu a Ginny a Fleur si šla dát pořádnou koupel.
"Stopa zmizí jednatřicátého," řekl Harry. "To znamená, že tu musím zůstat jen čtyři dny. Pak můžu…"
"Pět dní," opravil ho Ron. "Ještě tu máme zůstat na svatbu. Jestli tam nebudeme, tak nás zabijou."
Harry pochopil, že tím myslí Fleur a paní Weasleyovou.
"Je to jen jeden den navíc," řekl Ron, když viděl vzpurný výraz v Harryho tváři.
"To si neuvědomují, jak důležité je…?"
"Samozřejmě, že si to neuvědomují," řekl Ron. "Nemají ani tušení, o co tu jde. A když už jsi to zmínil, chci
si o tom s tebou promluvit."
Ron nakoukl ke schodům, jestli se paní Weasleyová náhodou nevrací, a pak se naklonil k Harrymu.
"Mamka se ze mě a z Hermiony snaží dostat, co máme
za lubem. Na tebe to zkusí taky, takže se na to připrav. Táta a Lupin se nás ptali taky, ale když jsme jim vysvětlili, že ti Brumbál řekl, že to nemáš říkat nikomu, kromě nás, vzdali to. Mamka ale ne. Zkouší to vytrvale."
Za pár hodin se Ronova předpověď vyplnila. Krátce před obědem si paní Weasleyová vzala Harryho stranou pod záminkou, že osamělá ponožka, kterou našla, by mohla být Harryho. Jakmile byli spolu sami v
místnosti na přípravu jídla za kuchyní, vystartovala.
"Ron a Hermiona vypadají, že letos chcete přestat chodit do školy," pronesla neformálně.
"No," řekl Harry. "Jo, je to tak. Chceme."
Mandl v rohu změnil zvuk, který vydával, a jal se žehlit cosi, co vypadalo jako jeden ze svetrů pana Weasleyho.
"Můžu vědět, proč se chcete vykašlat na vzdělání?" vybouchla paní Weasleyová.
"No… Brumbál mi tu nechal… práci, kterou musím udělat," zamumlal Harry. "Ron a Hermiona o tom ví a chtějí se toho také zúčastnit."
"Jakou 'práci'?"
"Je mi líto, ale nemohu - "
"Na rovinu, myslím si, že bych to já i Arthur měla vědět, a jsem si jistá, že pan a paní Grangerovi by souhlasili!" řekla paní Weasleyová. Tento útok "starostlivého rodiče" byl něco, čeho se Harry předem obával. Přinutil se pohlédnout jí přímo do očí a při tom si uvědomil, že mají úplně stejný odstín hnědé, jako Ginnyiny. Což mu ale nepomohlo.
"Paní Weasleyová, Brumbál si nepřál, aby to kdokoli jiný věděl. Je mi líto. Ron a Hermiona se mnou nemusí jít, je to jejich volba - "
"Myslím, že není ani důvod, abys šel ty!" vypadlo z ní, a rázem zmizela všechna přetvářka. "Vždyť na to nikdo z vás ještě nemá věk! Je to naprostý nesmysl, kdyby Brumbál potřeboval, aby tu práci někdo udělal, stačilo zavelet a nastoupil by celý Řád! Harry, tys ho musel špatně pochopit. Možná ti říkal o něčem, co sám chtěl udělat, a tys to pochopil tak, že to chtěl po tobě - "
"Já jsem ho pochopil dobře," řekl Harry rozhodně. "Mám to udělat já."
Vrazil jí zpět do ruky ponožku, kterou měl identifikovat a na které byl vzor zlatého rákosu.
"A ta ponožka není moje. Nefandím Puddlemerským spojencům."
"Jistě, že ne," řekla paní Weasleyová a její hlas se náhle a poněkud sklíčeně vrátil do normálního tónu. "To jsem si měla uvědomit. Dobrá, Harry, když už jsme tu, doufám, že ti nebude vadit pomoci mi s přípravou Billovy a Fleuřiny svatby. Ještě máme hodně práce."
"Ne - Já - samozřejmě, že nebude," řekl Harry, kterého naprosto zmátla změna tématu rozhovoru.
"Ty jsi zlato," odpověděla a zusmála se na něj, když odcházela z místnosti.
Od té chvíle vytěžovala paní Weasleyová Harryho, Rona a Hermionu přípravami svatby natolik, že si stěží našli čas přemýšlet. Nejlepší vysvětlení bylo asi to, že chtěla odvést jejich myšlenky od Pošukovy smrti a hrůzy nedávných událostí. Po dvou dnech neustálého čištění příborů, barevného slazování svatebních svíček, pentlí a květin, odtrpaslíkovávání zhrady a pomáhání paní Weasleyové s přípravou obrovských plat plných jednohubek ji ale Harry začal podezřívat, že je za tím něco jiného. Veškerá práce, kterou Harrymu, Ronovi a Hermioně přidělovala, je zjevně měla oddělit. Od první noci, kdy jim řekl, jak Voldemort mučil Ollivandera, neměl šanci si s nikým z nich promluvit.
"Mamka si asi myslí, že když vám zabrání stýkat se a plánovat, co dál, oddálí váš odchod," řekla Ginny tlumeně Harrymu, když během třetí noci jeho pobytu připravovali stůl k večeři.
"A co si myslí, že se stane dál?" zamumlal harry. "Že by někdo jiný mohl zabít Voldemorta, zatímco ona nás tu bude držet a nutit plnit těstové košíčky?"
Řekl to, aniž by se nad tím zamyslel, a pak si všiml jak Ginnyin obličej nabírá bílou barvu.
"Takže je to pravda?" řekla. "To je to, co se chystáte udělat?"
"Já - ne - dělal jsem si srandu," řekl Harry vyhýbavě.
Dívali se na sebe a v Ginnyiném obličeji bylo něco víc, než jen šok. Náhle si Harry uvědomil, že byli poprvé spolu sami od dob mileneckých chvil na bradavických pozemcích. Byl si jist, že i ona si ty chvilky pamatuje. Jakmile se ale otevřely dveře a do místnosti vešel pan Weasley, Kingsley a Bill, oba poposkočili.
Jelikož se teď z Doupěte stalo velitelství Řádu a Doupě tak nahradilo Grimmauldovo náměstí dvanáct, přidávali se k nim často na večeři jeho členové. Pan Weasley mu vysvětlil, že se po Brumbálově smrti stali ze všech, kterým Brumbál, jako strážce tajemství, prozradil umístění domu, opět strážci tajemství.
"A jelikož je nás zhruba dvacet, tak síla Fideliova kouzla velmi oslábla. Smrtijedi mají dvacetkrát více možností, jak z někoho to tajemství dostat. Nemůžeme čekat, že dlouho odolá."
"Ale Snape už určitě Smrtijedům adresu řekl," napadlo Harryho.
"Nu, Pošuk proti Snapeovi nastražil řadu kleteb, pokud by se tam ještě někdy ukázal. Doufáme, že mu odolají, nevpustí ho dovnitř a svážou mu jazyk, jestli o tom místě promluví. Ale jisti si tím být nemůžeme. Bylo by bláznovství používat ho dál jako velitelství, když je teď jeho ochrana tak nespolehlivá."
U stolu bylo toho večera tak plno, že použití vidliček a nožů dalo neskutečnou práci. Harry si uvědomil, že se ocitl vedle Ginny. To napětí, které teď mezi nimi panovalo, ho přivádělo na myšlenku, že by raději seděl o pár míst dál. Snažil se nestrkat ji a sám měl co dělat, aby vůbec dokázal krájet své kuře.
"Pořád nic nového o Pošukovi?" zeptal se Harry Billa.
"Nic," odpověděl Bill.
Pošukovi ještě nemohli vypravit pohřeb, jelikož se Billovi ani Lupinovi nepovedlo získat jeho tělo zpět. Bylo téměř nemožné zjistit, kam mohl v té tmě a zmatení z boje spadnout.
"Denní Věštec nepsal nic o tom, že by zemřel, nebo že by někde našli jeho tělo," pokračoval Bill. "Ale to nic neznamená. V poslední době toho moc nepíšou."
"A ještě pořád neslídí po tom, že jsem, ač nezletilý, použil proti Smrtijedům při útěku kouzlo?" zeptal se přes stůl Harry pana Weasleyho, který zakroutil hlavou.
"Protože ví, že jsem neměl jinou možnost, nebo protože nechtějí, abych celému světu řekl, že mě Voldemort napadl?"
"To druhé, myslím. Brousek nechce přiznat, že by Ty-víš-kdo byl tak mocný, jak je, ani to, že Azkaban zažil obrovský útěk."
"Jo, proč říkat veřejnosti pravdu?" řekl Harry a sevřel svůj nůž tak silně, že nenápadné jizvy na zápěstí jeho pravé ruky opět odhalily nápis "Nemám vykládat lži."
"To na ministerstvu není nikdo, kdo by se mu byl ochoten postavit?" zeptal se Ron rozzlobeně.
"Samozřejmě, Rone, ale lidé jsou vyděšeni," odpověděl pan Weasley, "vyděšeni, že budou dalšími, kteří se ztratí, a jejich děti cílem útoků! Začíná se objevovat příliš mnoho povídaček. Já například nevěřím tomu, že by učitelka mudlovských studií v Bradavicích rezignovala. Neviděli ji už celé týdny. A Brousek se zatím celé dny zavírá ve své kanceláři. Doufám, že alespoň pracuje na nějakém plánu."
V mezičase paní Weasleyová očarovala prázdné talířky na kuchyňské lince a obsloužila všechny kouskem jablečného koláče.
"Mussíme se rrozhodnout, do čeho tě přřevléct, 'Arry," řekla Fleur, když jedli všichni puding. "Na ssvatbu," doplnila, když viděla, jak ji nechápe. "Ssamozřřejmě, žádný náš hosst není Smrrtijed, ale nemůžeme zarručit, že, aš ssi dají šampaňsské, něco neprrořřeknou."
Řekla to tak, jako kdyby pořád podezřívala Hagrida, napadlo Harryho.
"Ano, to je dobrá připomínka," řekla paní Weasleyová, která seděla v čele stolu a s brýlemi posazenými na špičce svého nosu zkoumala ohromný seznam věcí, které sepsala na dlouhý pergamen.
"Takže Rone, už sis uklidil svůj pokoj?"
"Proč?" vykřikl Ron, praštil lžící o stůl a naštvaně koukal na svou matku. "Proč bych si měl uklízet svůj pokoj? Harry a já jsme s ním spokojeni tak, jak je!"
"Za pár dní tu budeme mít svatbu tvého bratra, mladý muži - "
"A to se budou brát u mě v pokoji?" zeptal se Ron zuřivě. "Ne! Tak proč u Merlinovy chromé levé - "
"Takhle se svou matkou nemluv," řekl pan Weasley přísně. "A udělej, co ti přikázala."
Ron se mračil na oba své rodiče, pak zvedl svou lžíci
vrhl se na posledních pár soust svého jablečného koláče.
"Pomůžu ti, část toho nepořádku je má," řekl Harry Ronovi, ale paní Weasleyová mu skočila do řeči.
"Ne, Harry, drahoušku. Byla bych radši, kdybys pomohl Arthurovi
s kuřaty. A Hermiono, byla bych ti moc vděčná, kdybys mohla vyměnit ložní prádlo panu a paní Delacourovým. Dorazí totiž zítra kolem jedenácté."
Ale jak se ukázalo, práce pana Weasleyho neměla s kuřaty nic společného. "Nemusíš to, ehm, říkat Molly," řekl pan Weasley Harrymu a nepustil ho ke kurníku, "ale, ehm, Ted Tonks mi poslal zbytky z toho, co bývalo Siriovou motorkou a, ehm, schovávám, tedy, uchovávám je tady. Nádherné věci. Je tu koncovka výfuku, tedy doufám, že se tomu tak říká, nádherná baterie a konečně budu mít obrovskou šanci zjistit, jak fungují brzdy. Pokusím se to dát zase dohromady, až Molly nebude - chci říct, až budu mít čas."
Když se vrátili do domu, nebyla paní Weasleyová nikde vidět a tak Harry vyběhl po schodech do Ronova podkrovního pokoje.
"Vždyť uklízím, uklízím -- ! Aha, to jsi ty," řekl Ron s úlevou, když Harry vešel do místnosti. Ron si lehl zpět na postel, kterou právě vyklidil. V pokoji byl stejný nepořádek, jako celý předcházející týden, s jediným rozdílem, že v jednom rohu seděla Hermiona s Křivonožkou na klíně a třídila knihy, v nichž Harry poznal i některé své, do dvou sloupců.
"Ahoj Harry," řekla, když se posadil na své lehátko.
"A jak se tobě povedlo dostat se pryč?"
"No, Ronova mamka zapomněla, že o výměnu ložního prádla požádala Ginny a mě už včera," řekla Hermiona. Mezitím dala Věštění z čísel a Gramatiku na jeden sloupec a Vzestup a pád černé magie na druhý.
"Zrovna jsme probírali Pošuka," řekl Ron Harrymu. "Napadlo mě, že mohl přežít."
"Ale Bill viděl, jak ho zasáhli smrtící kletbou," řekl Harry.
"Jo, ale na Billa taky útočili," řekl Ron. "Jak si může být jistý tím, co viděl?"
"I kdyby ho smrtící kletba minula, pořád musel Pošuk spadnout dobře několik kilometrů," řekla Hermiona, která právě ve svých rukou držela Famfrpálové týmy Británie a Irska.
"Mohl použít štítové kouzlo - "
"Fleur říkala, že mu hůlku vystřelili z ruky," řekl Harry.
"Dobře, dobře, jestli ho chcete mít za mrtvého," řekl Ron mrzutě a upravil si polštář tak, aby byl pohodlnější.
"Samozřejmě ho nechceme mít za mrtvého!" řekla Hermiona vyděšeně. "Je hrozné, že zemřel! Ale jsme realisti!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 . . | Web | 29. října 2008 v 10:06 | Reagovat

u mě bleskowka pro jednoho člověka =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama