- Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link -

7. kapitola - Poslední vůle Albuse Brumbála (1/2)

29. října 2008 v 10:09 | Vendy |  Harry Potter a Relikvie smrti - český překlad

Kapitola sedmá - Poslední vůle Albuse Brumbála



Procházel se za úsvitu po kopcovité cestě za chladného modrého světla. Mnohem níže byly vidět stíny městečka, zahaleného ve tmě. Byl ten muž, kterého hledal, kterého potřeboval tak nutně, že nemohl myslet na nic jiného, ten muž, který znal odpověď, odpověď na jeho problém, dole…?
"Hej, vstávej."
Harry otevřel oči. Znovu ležel na lehátku v Ronově špinavém podkrovním pokoji. Slunce ještě nevyšlo a místnost byla stále potemnělá. Papušík podřimoval s hlavou schovanou pod drobným křídlem. Jizva na Harryho čele ho opět píchala.
"Mluvils ze spaní."
"Opravdu?"
"Jo. 'Gregorovič.' Pořád jsi opakoval 'Gregorovič.'"
Harry neměl nasazené své brýle a Ronův obličej mu tak připadal mírně rozmazaný.
"Kdo je Gregorovič?"
"To nevím, ty jsi tady ten, kdo to říkal."
Harry si promnul čelo a přemýšlel. Měl mlhavý dojem, že to jméno už někde slyšel, ale nemohl si vzpomenout, kde.
"Myslím, že ho hledá Voldemort."
"Chudák chlap," řekl Ron upřímně.
Harry se posadil, stále si mnul jizvu, ale teď už byl úplně probuzený. Snažil se přesně rozpomenout, co ve svém snu viděl, ale vše, co si vybavoval, byly hory na obzoru a obrys malé vesnice, schované v hlubokém údolí.
"Myslím, že je v zahraničí."
"Kdo, Gregorovič?"
"Voldemort. Myslím, že je někde v zahraničí a hledá Gregoroviče. Nevypadalo to tam, jako někde v Británii."
"Tys už zase viděl do jeho hlavy?"
Ronův hlas zněl vystrašeně.
"Buď tak laskav a neříkej to Hermioně," poprosil ho Harry. "I když nevím, jak by chtěla, abych přestal mít ty vidiny ve spánku…"
Zíral vzhůru na malou Papušíkovu klec a přemýšlel… Proč mu to jméno Gregorovič přišlo povědomé?
"Myslím," řekl pomalu, "že to nějak souvisí s Famfrpálem. Nějak to souvisí, ale já nevím - nevím, jak."
"S Famfrpálem?" řekl Ron. "Jsi si jistý, že to nebyl Gorgovič?"
"Kdo?"
"Drahomír Gorgovič, střelec, který přestoupil přede dvěma lety ke Kudleyským kanonýrům. Drží rekordy za nejvíce střelených camrálů v sezóně."
"Ne," řekl Harry. "rozhodně jsem nemyslel Gorgoviče."
"Tak já na něj taky myslet nebudu," odpověděl Ron. "Takže, rozhodně přeju všechno nejlepší!"
"Jaj, máš pravdu, zapomněl jsem! Je mi sedmnáct!"
Harry pozvedl svou hůlku, ležící vedle jeho lehátka, namířil ji na přeplněný stolek, kam si večer odložil brýle, a zvolal "Accio brýle!" I když byly jen pár centimetrů od něj, něco v tom, jak k němu letí, ho neskutečně uspokojovalo. Tedy alespoň do chvíle, než mu málem vypíchly oko.
"Skvělý," odfrkl si Ron.
Šťastný, že už z něj konečně zmizela Stopa, nechával Harry poletovat ronovy věci po místnosti, což probudilo Papušíka, který pak poletoval vzrušeně kolem své klece. Harry se také pokusil zavázat si kouzlem tkaničky na botách (výsledný uzel pak ručně rozmotával několik minut) a, jen pro ten pocit, změnil oranžové hábity na Ronových plakátech Kudleyských kanonýrů ve světle modré.
"Být tebou bych si poklopec zapínal ručně," doporučil Ron Harrymu a smál se, když to ten hned zkusil. "Tady máš dárek. Rozbal si ho radši tady, mamka by to vidět neměla."
"Kniha?" řekl Harry, když chytil pravidelný balíček do ruky. "Tentokrát žádný svetr?"
"To není jen tak ledajaká kniha," řekl Ron. "Je to hotový poklad: Dvacet způsobů, jak bezpečně okouzlit čarodějku. Vysvětluje všechno, co potřebuješ o dívkách vědět. Kdybych ji jen býval měl loni, věděl bych, jak se zbavit Levandule a jak začít chodit s… No, Fred a George mi taky jednu kopii dali, dost jsem se z ní naučil. Budeš překvapený, ale jen hůlka na ně nestačí."
Když došli do kuchyně, čekala tam na stole hromada dárků. Bill a pan Delacour právě dojídali snídani a paní Weasleyová si s nimi povídala, když postávala u pánve.
"Artur mě poprosil, abych ti za něj popřála šťastné sedmnáctiny, Harry," řekla paní Weasleyová a dívala se na něj. "Musel odejít do práce brzy, ale na večeři bude zpátky. Na vrcholku je dárek od nás."
Harry se posadil, vzal do rukou pravidelný balíček, na který ukázala, a rozbalil jej. Uvnitř byly hodinky téměř takové, jaké dali pan a paní Weasleyovi Ronovi k jeho sedmnáctinám. Byly zlaté a místo ručiček obíhaly po ciferníku hvězdy.
"Když kouzelník dospěje, obvykle dostává hodinky," řekla paní Weasleyová nedočkavě od sporáku. "Ale obávám se, že tyhle nejsou nové, na rozdíl od těch Ronových. Původně byly mého bratra Fabiána a ten o svůj majetek extrémně pečoval. Možná jsou vzadu malinko zašlé, ale - "
Zbytek jejích slov se ztratil. Harry vyskočil a objal ji. Do obejmutí se snažil vložit vše, co nešlo říct slovy, a ona tomu zřejmě porozuměla, protože ho poklepala neohrabaně po rameni, načež neohrabaně mávla hůlkou a polovina slaniny, kterou smažila na pánvi, vyprskla na zem.
"Všechno nejlepší, Harry!" řekla Hermiona, když spěšně doběhla do kuchyně a na hromadu dárků přidala ten svůj. "Není to nic extra, ale doufám, že se ti bude líbit. Cos mu dal ty?" obrátila se na Rona, který ji zjevně neposlouchal.
Pořídila mu nový lotroskop. V ostatních balíčcích byl začarovaný holící strojek od Billa a Fleur ("Ano, to bude to nejjemnější holení, jaké jsi kdy zašil," ujistil ho pan Delacour, "ale musíš mu jasně řříct, co přřesně chceš, nebo potom zjistíš, že ti chybí vlasy…"), sladkosti od Delacourových a od Freda a George obrovské balení zboží z Kratochvilných Kouzelnických Kejklí.
Harry, Ron a Hermiona nezůstali u stolu dlouho, jelikož po příchodu paní Delacourové, Fleur a Gabrielly byla kuchyň nepohodlně plná.
"Zabalím ti je," řekla Hermiona vesele a vzala Harrymu dárky z rukou, když došli zpět do podkrovního pokoje. "Už mám skoro hotovo, teď jen čekám, než bude vyprán zbytek tvého spodního prádla, Rone…"
Ronovo drmolení přerušily otevřené dveře na odpočívadle v prvním patře.
"Harry, mohl bys sem na chvilku zaskočit?"
Byla to Ginny. Ron se náhle zastavil, ale Hermiona jej chytla za loket a odvedla ho vzhůru po schodech. Harry následoval nervózně Ginny do jejího pokoje.
Nikdy dříve v něm nebyl. Byl malý, ale jasný. Na jedné straně visel velký plakát kouzelnické hudební skupiny Sudičky a na druhé obraz Gwenog Jonesové, kapitánky dámského famfrpálového týmu Holyheadských harpyjí. Stůl stál přímo u otevřeného okna, ze kterého byl výhled na zahradu, ve které kdysi hráli famfrpál v sestavě dva na dva on s Ginny na straně jedné a Ron s Hermionou na druhé a ve které se teď tyčil obrovský, perleťově bílý stan. Zlatá vlajka na jeho vrcholku byla v úrovni Ginnyina okna.
Ginny se podívala Harrymu do obličeje, zhluboka se nadechla a řekla, "Všechno nejlepší k sedmnáctinám!"
"Jo… díky."
Stále se na něj dívala. On ale zjistil, že je pro něj velmi obtížné podívat se na ni zpět. Bylo to jako dívat se do zářivého světla.
"Pěkný výhled," řekl chabě a ukázal ven z okna.
Ignorovala to. Nemohl jí to vyčítat.
"Nevěděla jsem, co ti dát," řekla.
"Nemusíš mi dávat nic."
I tohle ignorovala.
"Nevěděla jsem, co by mohlo být užitečné. Nic velkého, protože si to s sebou nebudeš moct odnést."
Odvážil se na ni podívat. Nebrečela. To byla na Ginny jedna z nejbáječnějších věcí, málokdy brečela. Někdy měl pocit, že vyrůstat mezi šesti bratry ji muselo zocelit.
Popošla k němu o něco blí.
"Takže jsem si pak pomyslela, že bys měl mít něco, co ti bude připomínat mě, víš, kdybys potkal nějakou vílu, až budeš pryč, ať už budeš dělat cokoli.
"Abych byl upřímný, myslím si, že nebudu mít prakticky žádný čas na randění."
"To jsem od tebe chtěla slyšet," zašeptala a najednou ho začala líbat tak, jak ho nelíbala nikdy dříve a Harry ji to opětoval, bylo to blažené zapomnění, příjemnější, než ohnivá whisky. Ginny pro něj v tu chvíli byla jediná na světě, jednu svou rukou ji objímal záda a druhou čechral její dlouhé, sladce vonící vlasy…
V tom práskly dveře a otevřely se přímo za nimi, načež oba poposkočili.
"Juj," řekl Ron kousavě. "Pardon."
"Rone!" Hermiona stála přímo za ním a nabírala dech. Chvíli bylo napjaté ticho, načež Ginny řekla bezvýrazným tichým hlasem: "Tak tedy všechno nejlepší, Harry."
Ronovy uši zrudly. Hermiona vypadala nervózně a Harry jim chtěl prásknout dveřmi před jejich obličeji, ale jakmile se ty dveře jednou otevřely, bylo to, jako když do místnosti vpadne studený průvan. Jeho krásná chvilka skončila stejně rychle, jako když propíchnete mýdlovou bublinu. Všechny důvody, pro které chtěl ukončit vztah s Ginny a pro které chtěl zůstat co nejdál od ní, se do místnosti vrátily zároveň s Ronem a a všechno to šťastné zapomnění bylo pryč.
Podíval se na Ginny a chtěl něco říct, ačkoli vůbec nevěděl co, ale ona se k němu obrátila zády. Myslel si, že možná poprvé mohla propadnout v pláč. Přímo před Ronem ji ale nemohl nijak utišit.
"Tak zatím," řekl a vydal se z pokoje za Ronem a Hermionou.
Ron si to štrádoval dolů ze schodů, skrz neustále přeplněnou kuchyň rovnou na dvorek a Harry se s ním snažil udržet krok. Hermiona klusala za nimi a vypadala vystrašeně.
Jakmile dorazili do kouta čerstvě posečeného trávníku, Ron vyjel na Harryho.
"Vždyť jsi jí dal kopačky. O co se teď snažíš, zblbnout jí hlavu? "
"Neblbnu jí hlavu," řekl Harry ve chvíli, kdy je Hermiona dostihla.
"Rone - "
Ale Ron zvedl ruku na znamení toho, aby ztichla.
"Když jsi jí nechal, byla z toho úplně mimo - "
"A já jsem byl taky. Ty víš, proč jsem s tím musel přestat, že to nebylo proto, že bych chtěl."
"Jo, ale teď se s ní budeš líbat a ona bude mít plané naděje - "
"Není hloupá, ví, že to nemůže pokračovat, nečeká, že - že se vezmeme, nebo - "
Jak to řekl, zobrazil se Harrymu před očima jasný obrázek Ginny v bílých šatech, jak si bere vysokého, nepříjemného cizince bez obličeje.
V jednu jedinou chvilku mu to došlo. Byla teď svobodná a nezadaná, zatímco on… on kolem sebe neviděl nic, než Voldemorta.
"Jestli jí pokaždé, kdy budeš moct, oživíš naději - "
"Už se to nestane," řekl Harry krutě. Toho dne byla bezmračná obloha, ale on se cítil, jako kdyby slunce zašlo. "Souhlas?"
Ron vypadal zpola rozzlobeně a zpola bojácně. Pohupoval se na chvilku na patě vpřed a vzad a pak řekl "Tak dobrá, je to… jo…"
Ginny se už po celý zbytek dne nesnažila najít si čas na osobní schůzku s Harrym a ani jediným pohledem či pohybem nedala najevo, že by v jejím pokoji došlo k něčemu jinému, než jen k obvyklé konverzaci. Nicméně Charlieho příchod Harrymu hodně ulehčil. Sledovat paní Weasleyovou, jak Charlieho posadila na židli, zvedla nebezpečně hůlku a oznámila, že mu ostříhá vlasy do nějakého normálního účesu, bylo příjemné rozptýlení.
Jelikož by Harryho narozeninová večeře kuchyň v Doupěti přeplnil k prasknutí daleko dříve, než dorazil Charlie, Lupin, Tonksová a Hagrid, postavili k sobě v zahradě pár stolů. Fred a George očarovali několik lamp, až na všech svítilo velké číslo sedmnáct, a zavěsili je nad hosty. Díky péči paní Weasleyové vypadala Georgova rána úhledně a čistě, ale Harry si stále ještě nezvykl na temnou díru na boční straně jeho hlavy, přestože na to téma dvojčata vymýšlela plno vtípků.
Hermiona nechala ze své hůlky vylétat purpurové a zlaté fáborky, které samy umělěcky zdobily stromy a keře.
"Pěkný," řekl Ron, když Hermiona s posledním mávnutím hůlky přeměnila listy jabloně ve zlato. "Na tohle máš prostě buňky."
"Díky, Rone!" řekla Hermiona a vypadala potěšeně a drobet rozpačitě.
Harry se odvrátil a sám pro sebe se musel smát. Měl pocit, že, až si najde čas přečíst si svou kopii Dvaceti způsobů, jak bezpečně okouzlit čarodějku, měl by si najít kapitolu o komplimentech. Podíval se Ginny do očí a usmál se na ni a pak si vzpomněl, co Ronovi slíbil, a spěšně zavedl rozhovor s panem Delacourem.
"Z cesty, z cesty!" prozpěvovala si paní Weasleyová, když přicházela brankou k nim a před sebou držela ve vzduchu cosi, co vypadalo jako obrovská Zlatonka velikosti plážového míče. O pár vteřin později si Harry uvědomil, že to je jeho narozeninový dort, který paní Weasleyová přidržovala ve vzduchu svou hůlkou, než aby se jej pokusila donést po hrbolaté zemi a držet ho přitom v rukou. Když dort konečně přistál uprostřed stolu, pronesl Harry,
"To vypadá úžasně, paní Weasleyová."
"Ale to nic není, drahoušku," řekla laskavě. Přes její rameno zvedl Ron na Harryho
prsty na znamení úspěchu a ústy naznačil "ten je super".
V sedm hodin dorazili všichni hosté a do domu je dovedl Fred a George, kteří na ně čekali na konci uličky. Hagrid uctil tu událost tak, že si vzal svůj nejlepší a nejstrašnější tmavě hnědý oblek. I když se Lupin smál, když třásl Harrymu rukou, všiml si Harry, že vypadá poněkud nešťastně. Všechno to bylo zvláštní. Tonksová, na rozdíl od něj, úplně zářila.
"Všechno nejlepší, Harry," řekla a pevně ho objala.
"Sedmnáct, páni!" řekl Hagrid poté, co si od Freda vzal plný kbelík vína. "Šest let vod toho dne, co sme se potkali, Harry, pamatuješ na to?"
"Nejasně," řekl Harry a usmál se na něj. "Nerozmlátils náhodou vstupní dveře, nepřičaroval Dudleymu prasečí ocas a neřekls mi, že jsem kouzelník?"
"Zapomněl sem detaily," řekl Hagrid, a radostně se zasmál, "Rone a Hermiono, je všecko v pořádku?"
"Máme se dobře," řekla Hermiona. "A co ty?"
"No, není to špatný. Mám furt co dělat, narodili se nám jednorožci. Ukážu vám je až budete zpátky - " Harry se vyhnul pohledům Rona a Hermiony, zatímco Hagrid hledal cosi ve své peněžence. "Tady. Harry - nenapadlo mě, co ti přinýst, ale pak sem si vzpomněl na tohle." Vytáhl malý kožešinový váček na šňůrce, který se zjevně měl nosit zavěšený na krku. "Ukrýváček. Když tam cokoli schováš, nemůže to z něj vyndat nikdo, kromě tebe. Sou hodně vzácný."
"Hagride, díky!"
"Není zač," řekl Hagrid a mávl svou ohromnou rukou. "A tady máme Charlieho! Dycinky sem ho měl rád - hej, Charlie!"
Charlie k nim došel a projížděl si rukou svůj nový, neskutečně krátce střižený účes. Byl menší, než Ron, tlustší a na svých svalnatých rukou měl obrovské množství popálenin a škrábanců.
"Ahoj Hagride, jak se vede?"
"Vůbec se to nezměnilo. Jak se daří Norbertovi?"
"Norbertovi?" zasmál se Charlie. "Tomu norskému ostrohřbetému? Teď jí říkáme Norberta."
"Co - Norbert je holka?"
"No, jo," řekl Charlie.
"Jak to víte?" zeptala se Hermiona.
"Jsou mnohem zlomyslnější," řekl Charlie. Podíval se přes rameno a ztišil hlas. "Už aby si taťka pospíšil a dorazil. Mamka je nějaká nabroušená."
Všichni se podívali na paní Weasleyovou. Pokoušela se mluvit s paní Delacourovou a přitom pokukovala na branku.
"Myslím, že bude lepší, když začneme bez Arthura," zavolala za chvilku do zahrady. "Musel se zdržet - oh!"
Všichni to uviděli naráz: přes dvorek se přehnal proužek světla a na stole se proměnil ve světle stříbrnou lasičku. Ta si stoupla na své zadní nohy a promluvila hlasem pana Weasleyho.
"Dorazí se mnou Ministr kouzel."
Patron se rozplynul ve vzduchu a Fleuřina rodina zírala s úžasem na místo, kde se vytratil.
"Neměli bychom tu být," řekl najednou Lupin. "Harry - promiň - vysvětlím ti to někdy jindy - "
Chytil Tonksovou za zápěstí a odtáhl ji pryč. Doběhli k plotu, přelezli jej a ztratili se z dohledu. Paní Weasleyová vypadala podrážděne.
"Ministr - ale proč --? Nerozumím - "
Ale na debatu nebyl čas. O sekundu později se znenadání objevil pan Weasley, doprovázený Rufusem Brouskem, kterého bylo snadné rozeznat podle jeho zešedlých vlasů, objevil u hlavní branky.
Dva příchozí prošli přes dvorek k zahradě a k lampami osvětlenému stolu, kde všichni seděli tiše, když je viděli přicházet.
Jak Brousek dorazil do dosahu světla z lamp, všiml si Harry, že vypadal mnohem starší, než když se setkali naposledy. Vyzáblý a pochmurný.
"Omlouvám se, že ruším," řekl Brousek, když se dokulhal ke stolu a zastavil. "zvlášť, když jsem nezvaným hostem."
Jeho oči na chvilku setrvaly na obrovském dortu ve tvaru Zlatonky.
"Blahopřeji."
"Díky," řekl Harry.
"Potřeboval bych si s tebou osobně promluvit," pokračoval Brousek. "Taktéž s panem Ronaldem Weasleym a se slečnou Hermionou Grangerovou."
"S námi?" řekl Ron překvapeně. "Proč s námi?"
"Povím vám to, až budeme někde v soukromí," řekl Brousek. "Máte tu nějaké takové místo?" zeptal se pana Weasleyho.
"Ano, samozřejmě," řekl pan Weasley, který vypadal nervózně. "Třeba, ehm, obývací pokoj, ten můžete použít."
"Veďte nás, prosím," poprosil Brousek Rona. "Nebude potřeba, abyste nás doprovázel, Arthure."
Harry viděl, jak si pan Weasley vyměnil ustaraný pohled s paní Weasleyovou, když se on, Ron a Hermiona zvedli. Zatímco tiše šli k domu, napadlo Harryho, že si Ron i Hermiona musí myslet to samé co on: žBrousek se musel nějak dozvědět, že ti tři nenastoupí svůj poslední ročník v Bradavicích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama