- Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link - Link -

8. kapitola - Svatba (1/2)

29. října 2008 v 10:11 | Vendy |  Harry Potter a Relikvie smrti - český překlad



Kapitola osmá - Svatba








Ve tři hodiny odpoledne následujícího dne stáli Harry, Ron, Fred a George před tím obrovským bílým stanem u sadu a očekávali svatební hosty. Harry si dal pořádnou dávku mnoholičného lektvaru, takže teď vypadal jako červenovlasý mudlovský chlapec z nedaleké vesnice, Vydrníka Svatého Drába, kterému Fred povolávacím kouzlem ukradl pár vlasů. V plánu bylo představit Harryho jako "bratrance Bárnyho" a věřit velkému počtu příbuzných rodiny Weasleyovy, že ho budou krýt.
Všichni čtyři drželi papír se zasedacím pořádkem, takže vodili hosty na svá místa. O hodinu dříve dorazil dav bíle oděných číšníků spolu s hudební skupinou oblečenou ve zlatavých vestách. Ti všichni teď seděli nedaleko pod stromem. Harry viděl, jak odtamtud stoupá modrý dým z dýmky. Za Harrym byl vchod do stanu, který odhaloval dlouhé řady křehkých zlatých křesel, která byla rozmístěna po obou stranách dlouhého purpurového koberce. Podpůrné tyče byly ovinuty bílými a zlatými květinami. Fred a George nad místem, kde se Bill a Fleur měli již brzy stát novomanželi, upevnili obrovské množství zlatých balónů. Okolo stanu poletovali líně nad trávníkem a živým plotem motýli a včely. Harrymu bylo mírně nepříjemně. Mudlovský chlapec, jehož podobu na sebe vzal, byl o něco silnější, než on, a v jeho svátečním hábitu mu proto bylo v horkém letním dni teplo a těsno.
"Až se budu ženit," řekl Fred a zatahal za límec svého hábitu, "nebudu se obtěžovat se všemi těmi nesmysly. Každý bude moci mít na sobě cokoli, co se mu zlíbí, na mamku uvalím svazovací kletbu a nesejmu ji z ní, dokud nebude po všem."
"Dneska ráno z toho ale nebyla tak špatná, když nad tím tak přemýšlím." řekl George. "Chvíli brečela, že tu není Percy, ale kdo by ho tu chtěl. Páni, držte se, už jdou, podívejte."
Z ničeho nic se začaly u vzdálenějšího konce dvorku objevovat vesele oděné osoby, jedna za druhou. Během pár minut se vytvořil průvod, který si začal klestit cestu zahradou ke stanu. Čarodějky měly na kloboucích exotické květiny a očarované ptáky a z kravat mnoha kouzelníků zářily skvostné drahokamy. Vzrušení diskutující byli čím dál hlasitější a ve chvíli, kdy dav dorazil ke stanu, přehlušili i zvuk včel.
"Vynikající, řekl bych, že vidím pár sestřenic z rodu víl," řekl George a vytahoval krk, aby na ně lépe viděl. "Někdo jim bude muset vysvětlit anglické zvyky, postarám se o ně…"
"Pamatuj, ve vší ušnosti," řekl Fred, poposkočil za skupinku čarodějek středního věku, které šly první v řadě, a řekl páru pěkných francouzských slečen, "Tedy - permetiez moi assister vous."
Slečny se zachichotaly a dovolily mu dovést je do stanu. George si sám musel poradit s čarodějkami středního věku a Ron se postaral o starého ministerského kolegu pana Weasleyho, Perkinse, zatímco na Harryho zůstal starý neslyšící pár.
"Jak to de?" zeptal se známý hlas, když opět vyrazil ze stanu a narazil tam na Tonksovou a Lupina na začátku fronty. Tonksová se při té příležitosti přebarvila na blond.
"Arthur nám povídal, že jsi jediný s kudrnatými vlasy. Omlouváme se za ten včerejšek," dodala šeptem, zatímco je vedl prostřední uličkou. "Ministerstvo je v poslední době silně proti vlkodlakům, tak jsme si říkali, že by ti to mohlo jen zkomplikovat situaci."
"Nic se neděje, já to chápu," řekl Harry a mluvil spíš k Lupinovi, než k Tonksové. Lupin se na něj jen rychle usmál, ale jak se od něj odvrátil, uviděl Harry opět jen utrápený obličej. Nechápal to, ale nebyl čas se tím zaobírat. Hagrid zatím způsobil mírný rozruch. Poté, co špatně pochopil Fredovy pokyny, si sedl na pět křesel, místo na kouzly prodlouženou a zpevněnou lavičku vzadu. Z křesel tedy zbyla jen velká hromada zlatých tyčí.
Zatímco pan Weasley opravoval poškozené židle a Hagrid se omlouval každému, kdo ho byl ochoten poslouchat, Harry zaběhl zpět ke vchodu, aby našel Rona tváří v tvář tomu nejpotrhleji vypadajícímu kouzelníkovi. Oči měl mírně šilhající, bílé vlasy podobné cukrové vatě, z čepce mu padala stuha přímo před nos a šaty měly uslzenou barvu podobnou žloutkové žluté. Na zlatém řetězu na krku mu klimbal podivný symbol, který vypadal jako oko v trojúhelníku.
"Xenofilius Láskorád," řekl a podával Harrymu ruku, "moje dcera a já bydlíme jen přes kopec, takže od Weasleyových bylo milé, že nás pozvali. Ale znáte mou Lenku?" zeptal se Rona.
"Ano," řekl Ron. "Ona tu s Vámi není?"
"Zůstala ještě ve vaší okouzlující malé zahrádce, aby pozdravila trpaslíky, tak krásně to zamořili! Jak málo kouzelníků si jen uvědomuje, kolik se toho můžeme naučit od moudrých trpaslíčků - nebo, abychom je nazvali korektně, Gernumbli gardensi."
"Ti naši znají neskutečné množství sprostých slov," řekl Ron, "ale myslím, že to je naučili Fred s Georgem."
Ve chvíli, kdy přispěchala Lenka, vedl Harry do stanu skupinku kouzelníků.
"Ahoj, Harry!" řekla.
"Eh - jmenuju se Bárny," řekl Harry popleteně.
"To sis změnil i jméno?" zeptala se vesele.
"Jak ses dozvěděla -?"
"Ale, jen podle tvého výrazu," řekla.
Stejně, jako její otec, byla Lenka oblečená ve světle žlutých šatech, které doplňovala slunečnice v jejích vlasech. Jakmile jste si zvykli na tu záři, budilo to celkem dobrý dojem. Alespoň jí z uší nevisely žádné náušnice z ředkví.
Xenofilius, který byl hluboce zabrán do konverzace se známým, nezaregistroval, že se Lenka s Harrym bavila. Poté, co se rozloučil se svým známým, otočil se ke své dceři, která zvedla prst a řekla, "Podívej, tati - jeden z těch trpaslíků mě kousnul."
"Jak báječné! Trpasličí sliny jsou neobvykle prospěšné," řekl pan Láskorád a uchopil Lenčin napřažený prst a zíral na krvácející otisky zubů. "Lenko má milá, kdybys dnes cítila, že rostou tvé schopnosti - třeba kdybys náhle měla potřebu zpívat operu, nebo mluvit jezersky - nekroť se! Možná jsi byla obdarována Gernumbly!"
Ron, který je míjel v protisměru, si odfrkl.
"Ať se Ron směje," řekla Lenka klidně, zatímco Harry ji a jejího otce doprovázel k jejich místům, "ale můj otec hodně zkoumal magii Gernumblů."
"Opravdu?" řekl Harry, který se už přede dávnem rozhodl, že nebude odmítat podivné názory Lenčiny či jejího otce. "Jsi si jistá, že na to kousnutí nic nechceš?"
"Jo, je to v pořádku," řekla Lenka, zatímco si zasněně cucala svůj prst a dívala se na Harryho
nahoru a dolů. "Vypadáš elegantně. Říkala jsem taťkovi, že tu většina lidí pravděpodobně bude mít na sobě sváteční šaty, ale on věří, že na svatbě bys měl mít na sobě barvy slunce, pro štěstí."
Jakmile se rozeběhla za otcem, znovu se objevil Ron s postarší čarodějkou svírající jeho paži. Její skobovitý nos, rudě lemované oči a růžový kožený klobouk jí dodávaly vzhled mrzutého plameňáka.
"… a tvé vlasy jsou příliš dlouhé, Ronalde, na moment jsem si myslela, že jsi Ginevra. U Merlinovy brady, co to má na sobě Xenofilius Láskorád? Vypadá jako omeleta. A kdo jsi ty?" vyštěkla na Harryho.
"Ah, jo, tetičko Muriel, tohle je náš bratranec Bárny."
"Zase další Weasley? Množíte se jako trpaslíci. Není tu někde Harry Potter? Doufala jsem, že ho tu potkám. Myslela jsem si, že to je tvůj přítel, Ronalde, nebo jsi se jen vychloubal?"
"Ne - nemohl přijít - "
"Hmm. Předpokládám, že se omluvil. Snad není tak tupý, jak vypadá na fotkách v novinách. Zrovna jsem vysvětlovala nevěstě, jak si správně nasadit mou čelenku," zakřičela na Harryho. "Vyrobili ji skřeti, máme ji v rodině po celá století. Ta holka vypadá dobře, ale pořád je to Francouzka. Dobrá, dobrá, najdi mi rozumné místo, Ronalde, je mi stosedm, neměla bych být dlouho na nohou."
Když Ron procházel kolem Harryho, významně se na něj podíval a dlouho se pak neobjevoval. Když se později setkali u vstupu, ukázal už Harry místo tuctu dalších lidí. Stan byl teď téměř plný a venku už konečně nebyla fronta.
"Je to noční můra, ta naše Muriel," řekl Ron a otřel si čelo rukávem. "Dřív k nám jezdívala každý rok na Vánoce a pak se naštěstí urazila, když jí Fred s Georgem nastražili při večeři pod židli bombu hnojůvku. Táta vždycky říká, že je musela vyškrtnout ze závěti… Jako kdyby jim to mělo vadit, tím tempem, jakým vydělávají, budou jednou bohatší, než ostatní členové rodiny… Wow," dodal a rychle zamrkal, když viděl, jak k nim přichází Hermiona. "Vypadáš báječně!"
"Proč jsi vždycky tak překvapen," řekla Hermiona s úsměvem na tváři. Měla na sobě vlnící se šaty zbarvené do šeříkové barvy a vše přesně doplňovaly vysoké podpatky. Vlasy měla zářivě lesknoucí. "Vaše báječná tetička Muriel si to nemyslí, právě jsem ji potkala nahoře, když jsem Fleur předávala čelenku. Řekla, 'drahoušku, to je ta čarodějka z mudlovské rodiny?'
a pak,
'má špatnou postavu a vychrtlé kotníky.'"
"Neber si to osobně, je sprostá na všechny," řekl Ron.
"Bavíte se o Muriel?" zeptal se George, když vyšli s Fredem ze stanu. "Jo, zrovna mi říkala, že mám uši nakřivo, jako starý netopýr. Přál bych si, aby s námi byl stále strýček Bilius, s tím byla na svatbách opravdu sranda."
"Nebyl to ten, který viděl Smrtonoše a o dvacet čtyři hodin později zemřel?" zeptala se Hermiona.
"No, ano, nakonec se choval nějak divně," připustil George.
"Ale než se zbláznil, byl srdcem každé párty," řekl Fred. "Obvykle vypil celou lahev ohnivé whisky a pak naběhl na parket, vykasal si hábit a začal chrlit hromady květin ze svého…"
"Ano, jako kdyby byl opravdový kouzelník," řekla Hermiona, zatímco se Harry s Ronnem hlasitě smáli.
"Z jakéhosi neznámého důvodu se nikdy se neoženil," řekl Ron.
"Ty mě ohromuješ," řekla Hermiona.
Všichni se smáli tak nahlas, že si nikdo z nich nevšiml opozdilce, mladého muže s černými vlasy, dlouhým zakrouceným nosem a silnými černými obroučky brýlí, dokud Ronovi nepředal svou pozvánku a řekl, zíraje na Hermionu, "Výpádáš bájéčně."
"Viktore" vykřikla a upustila svou malou kabelku, která, navzdory své velikosti, hlasitě žuchla. Jak se pro ni zvedla, v obličeji přitom celá červená, řekla "Nevěděla jsem, že - proboha - ráda tě vidím - jak se máš?"
Ronovy uši opět znatelně jasně zrudly. Po překontrolování Krumovy pozvánky, jako kdyby nevěřil jedinému slovu, řekl, možná příliš nahlas, "jakto, že jsi tu?"
"Fleur mě pozvala," řekl Krum a nadzvedl obočí.
Harry, který proti Krumovi nebyl zaujatý, si s ním potřásl rukou. Pak ho napadlo, že by bylo moudré odvést ho z Ronovy blízkosti, a tak mu nabídl, že ho uvede na místo.
"Tvůj přítel mě nevidí rád," řekl Krum, když vstoupili do přeplněného stanu. "Nebo je to příbuzný?" zeptal se a podíval se na Harryho rudé kudrnaté vlasy.
"Bratranec," zamumlal Harry, ale Krum ho vůbec neposlouchal. Jeho přítomnost způsobila pozdvižení, převážně mezi vílami. Koneckonců, byl to známý famfrpálový hráč. Zatímco lidé natahovali krky, aby ho zahlédli, Ron, Hermiona, Fred a George přispěchali uličkou.
"Je čas se posadit," řekl Fred Harrymu, "nebo nás ušlape nevěsta."
Harry, Ron a Hermiona si sedli na svá sedadla ve druhé řadě za Fredem a Georgem. Hermiona byla v rozpacích a Ronovy uši byly stále jasně rudé. Po pár chvilkách zamumlal Harrymu do ucha, "viděls, že si nechal narůst pitomou bradku?"
Harry neutrálně zabručel.
Celý stan neklidně očekával začátek a všeobecné mumlání vyrušil jen občas nějaký výbuch smíchu či vzrušení. Pan a paní Weasleyovi prošli uličkou, smáli se a mávali na příbuzné. Paní Weasleyová měla na sobě zcela nové, ametystové šaty, které perfektně ladily s jejím kloboukem.
O pár chvil později vstali Bill s Charliem v přední části stanu, oba na sobě měli slavnostní hábity s velkými bílými růžemi na klopě. Fred pochvalně zahvízdal a z hloučku víl se ozvalo hlasité chichotání. Pak se dav utišil, jak se z čehosi, co vypadalo jako zlatavé balóny, začala ozývat hudba.
"Aaach!" řekla Hermiona a otočila se v křesle tak, aby viděla na vchod. Jakmile Monsieur Delacour a Fleur procházeli uličkou, ozval se ze skupiny všech čarodějek a kouzelníků vzdech. Fleur se ladně nesla a Monsieur Delacour překypoval energií a zářil. Fleur na sobě měla velmi jednoduché bílé šaty a vypadalo to, že z ní vyzařuje jasně stříbrný plamen. Zatímco obvykle její záře přebila krásu všech ostatních, dnes se zdálo, že zkrášluje každého, na koho dopadne. Ginny a Gabriella, obě ve zlatých šatech, vypadaly ještě krásnější, než obvykle, a jakmile Fleur dorazila k Billovi, nevypadalo to, že by se někdy vůbec setkal s Fenrirem Šedohřbetem.
"Dámy a pánové," řekl lehce zpěvný hlas a Harry s mírným šokem spatřil toho samého malého rozčepýřeného muže, co vedl Brumbálův pohřeb, jak teď stojí před Billem a Fleur. "Sešli jsme se zde, abychom oslavili spojení dvou věrných duší…"
"Ano, má čelenka to všechno pěkně zvýrazňuje," řekla tetička Muriel až příliš hlasitým šepotem. "Ale musím říct, že Ginevřiny šaty jsou střižené příliš nízko."
Ginny se s úsměvem rozhlédla okolo sebe, mrkla na Harryho a pak opět stála čelem vpřed. Harryho mysl odcestovala ze stanu daleko do dob, kdy trávil sám s Ginny svá odpoledne na osamělých školních pozemcích. Zdálo se, že to bylo tak dávno. Vždycky se to zdálo být moc dobré, aby to byla pravda, že trávil zářivé hodiny života s normálním člověkem, bez jizvy ve tvaru blesku na čele…
"Berete si, Williame Arthure, Fleur Isabelle…?"
Na začátku řady smrkaly paní Weasleyová a Madame Delacourová tiše do krajkových kapesníků. Troubení zpoza stanu dalo všem vědět, že Hagrid vyndal jeden ze svých kapesníků, které byly tak veliké, jako ubrus na stůl. Hermiona se rozhlédla, podívala se na Harryho a i v jejích očích se leskly slzy.
"…vás prohlašuji za muže a ženu, nechť vaše manželství vydrží na věky."
Rozčepýřený kouzelník mávl svou hůlkou vysoko nad hlavami Billa a Fleur a poté na ně padla sprška stříbrných hvězdiček, které se snášely na jejich propletená těla. Když Fred a George začali tleskat, zlaté balóny nad hlavami začaly pukat, načež z nich začaly vyletovat a prozpěvovat si rajky a malé zvonečky cinkat, čímž dokonale doplňovaly lomoz ve stanu.
"Dámy a pánové!" zavolal rozčepýřený kouzelník. "Pokud byste mohli, prosím, povstat!"
Když to všichni to udělali (jen tetička Muriel nahlas reptala), opět mávl hůlkou. Židle vystoupaly do vzduchu, plátěné stěny stanu zmizely, takže stáli pod přístřeškem, podpíraným zlatými tyčemi, s překrásným výhledem na sluncem zalitý sad a okolní krajinu. Pak se uprostřed stanu rozlilo do stran zlato a vytvořilo na zemi zářivý taneční parket. Poletující židle se seskupily okolo malých bíle prostřených stolů a všechny uhlazeně slétly k zemi. Pozlacená ruka slétla k pódiu.
"Příjemné," řekl Ron souhlasně, když se na všech stranách objevili číšníci s tácy plnými dýňového džusu, máslového ležáku a ohnivé whisky. Ostatní se potáceli pod tíhou hromady zákusků a sendvičů.
"Měli bychom jít a pogratulovat jim!" řekla Hermiona, stojící na špičkách, aby viděla na místo, kde se uprostřed skupiny gratulantů ztratili Bill a Fleur.
"Na to budeme mít čas později," trhl sebou Ron a chňapl číšníkovi na podnos po
třech lahvích máslového ležáku. "Hermiono, pospěš, musíme zabrat stůl… Tam ne, nikde poblíž Muriel - "
Ron se vydal přes prázdný taneční parket a rozhlížel se vlevo a vpravo. Harry si byl jist, že si dával pozor na Kruma. Když dorazili na druhou stranu stanu, byla většina stolů obsazená. Jediný volný byl ten, kde seděla samotná Lenka.
"Nebude ti vadit, když si přisedneme?" zeptal se Ron.
"Ale ne," řekla šťastně. "Taťka právě odešel dát Billovi a Fleur náš dar."
"A co to je? Doživotní zásoba lichokořenů?" zeptal se Ron.
Hermiona ho pod stolem chtěla kopnout, ale místo toho trefila Harryho. Oči mu naplnily slzy a Harry na chvilku ztratil přehled o tom, co kdo řekl.
Hudebníci začali hrát, Bill a Fleur vyrazili na parket první a všichni jim ohromně tleskali. Po chvilce tam dovedl pan Weasley Madame Delacourovou a pak je následovali i paní Weasleyová s otcem Fleur.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama